Každý, kdo studuje antropologii, ví, že různé kultury mají různé mýty. NÄ›které z nich vÅ¡ak mají spoleÄné jádro. Mezi nimi je pak i ten o potopÄ› svÄ›ta, kdy se nejÄastÄ›ji v důsledku hnÄ›vu boha Äi bohů vylily vody z bÅ™ehů a pÅ™iÅ¡el velký a prudký déšť, který pokryl celou Zemi vodou, pÅ™iÄemž katastrofu pÅ™ežilo obvykle jen pár lidí. Zdálo by se tedy, že povÄ›st takto rozšířená musí mít nÄ›jaký reálný základ. Ukazuje se vÅ¡ak, že realita není ani zdaleka tak fantastická, jak by se mohlo zdát.

 

zatopená ulice

 

V první Å™adÄ› je vylouÄeno, že by celá ZemÄ› byla najednou pokryta vodou. K tomu jí zde prostÄ› a jednoduÅ¡e není dostatek, a to ani když poÄítáme veÅ¡kerou podzemní vodu a vodní páru v atmosféře. Je tedy nemožné, že by k takové katastrofÄ› doÅ¡lo. OstatnÄ› tomu nenasvÄ›dÄují ani geologické průzkumy, které neodhalily velkou sedimentární vrstvu z jediného Äasového období, která by zde v takovém případÄ› nutnÄ› musela být.

 

Pak je tu také otázka zvířat. Pokud by skuteÄnÄ› pÅ™ežilo jen pár jedinců z každého druhu, jak ostatnÄ› tvrdí například povÄ›st o NoemovÄ› arÅ¡e, pak by nutnÄ› následoval genetický bottleneck, který by se dal vysledovat. A vzhledem k tomu, že k niÄemu takovému u žádného živoÄiÅ¡ného druhu s výjimkou geparda nedoÅ¡lo, a to ani u ÄlovÄ›ka, je potopa vylouÄená.

 

poÄínající záplava

 

Dobrá, ale když se tedy nestala, jak je možné, že máme tolik podobných příbÄ›hů z různých míst svÄ›ta? I zde máme pomÄ›rnÄ› jednoduché vysvÄ›tlení. Již odedávna si lidé z pochopitelných důvodů stavÄ›li sídla u vody. A jak jsme se vÅ¡ichni v devadesátých letech pÅ™esvÄ›dÄili, pÅ™i vhodných podmínkách může snadno dojít ke skuteÄnÄ› velké povodni.

 

Nesmíme také zapomínat, že svÄ›t byl tehdy mnohem menší, než dnes. Lidé nemÄ›li ponÄ›tí o jeho skuteÄné rozloze, takže když byla zatopena oblast například nÄ›kolik desítek kilometrů ÄtvereÄných, už to pro nÄ› byla potopa svÄ›ta. A tu následnÄ› vložili do svých příbÄ›hů.