Dneska vám budu vyprávět jeden příběh, který se skutečně stal a není vymyšlený. Prožila jsem si ho totiž já. Začala bych asi tím, že jsem žila v toxickém vztahu a nebyla jsem šťastná. Místo co bych byla šťastná, tak jsem se jenom pořád trápila a přemýšlela jsem nad tím, co dělám špatně a obviňovala se. Vůbec mi nedocházelo, že chyba je v mém partnerovi. On ze mně dělal bohužel tu nejhorší a já jsem si opravdu začínala myslet, že nejhorší jsem. I fyzické násilí z jeho strany bohužel proběhlo. Změnil to až člověk, který mi znenadání a zničehonic vstoupil do života. A vlastně mě zachránil.
Jednou jsem takhle měla volnou chvilku pro sebe (to se moc často nestávalo) a seděla jsem v kavárně. Byla jsem smutná ze situace, co se mi děla. A celkově už jsem se necítila vůbec v pohodě. Spíš naopak. Roztěkaná, v depresi a nešťastná. V tu chvíli jsem měla chuť od všeho utéct někam hodně daleko a nic neřešit. A přitom jsem si přála jenom tak málo – fungující vztah, kde by na mě nebyla sváděná každá blbost. No jenže to jsem se asi spletla. Měla jsem pocit, že jsem úplně k ničemu. Už jsem byla tak na dně, že jsem si vlastně ani neuvědomovala, co je realita a co ne… A v takovém bludném kruhu už jsem žila hodně dlouho a štvalo mě to.
Z myšlenek mě vytrhl nějaký neznámý hlas.,,Můžu si přisednout? Nikde není už volné místo.“ Porozhlédla jsem se po kavárně a opravdu nebylo, a tak jsem jenom přikývla a on si sedl naproti mně. Chvíli se na mě zíral a pak řekl, že vypadám smutně. Já jsem si jenom povzdechla. A začala jsem mu vyprávět svůj příběh, co se děje, jak jsem nešťastná v našem vztahu s přítelem. On se jenom tak na mě podíval a řekl, že je právník a že mi může pomoct. Nakonec jsem na něj podala trestní oznámení za ublížení na zdraví a po nějakém čase jsme se do sebe zamilovali. To jste nečekali, že?